V rámci Evropského týdne duševního zdraví (4.–8. května 2026), který Evropská komise vyhlásila pod heslem #InThisTogether, se otevírá důležité téma – dopady nadměrného a pasivního trávení času u obrazovek na děti a mladé lidi. Cílem kampaně je podpořit zdravější přístup k digitálním technologiím a otevřenou diskusi mezi rodiči, pedagogy a mladými lidmi, protože v této oblasti nepomohou zákazy, ale porozumění. Při této příležitosti přinášíme příběh Františka, který našel cestu zpět ze závislosti na digitálních technologiích.
Jméno klienta bylo změněno. Příběh je publikován s jeho souhlasem.
Útěk do online světa
Františkovi je dvacet let a do naší terapeutické komunity přišel ve stavu, který odborně nazýváme nelátkovou závislostí na digitálních technologiích. Tři roky před nástupem do léčby se jeho život postupně rozpadal. Spánkový rytmus měl převrácený, většinu času trávil online – nejčastěji na platformě Discord – a od reálného světa se odřezával stále víc.
Online prostředí pro něj představovalo víc než zábavu. Bylo útočištěm. Místem, kde mohl uniknout šikaně, hodnocení okolí i vlastní úzkosti. Digitální svět mu poskytoval pocit bezpečí a anonymity, který v realitě nenacházel. Cena za to ale rostla. Přestal chodit do školy, izoloval se od rodiny, ztrácel schopnost postarat se sám o sebe.
Kořeny v dětství
František si všímá, že technologie používá způsobem, který mu pomáhá zvládat emoce, už od třetí třídy. Šikana na základní škole a později i po přestupu na jinou školu v něm utvrdila přesvědčení, že kontakt s lidmi je nebezpečný.
Vysoce nadprůměrná inteligence a perfekcionismus jeho únik do online světa jen posílily. Discord, anonymní chaty a role-play skupiny mu nabídly prostor, kde mohl být kýmkoliv, jen ne sám sebou. Mohl si zvolit identitu, vyhnout se reálným vztahům a žít v bezpečné vzdálenosti od skutečných lidí.
Když rodina narazí na zeď
Před nástupem do léčby byly rodinné vztahy znatelně zatížené. Rodiče dlouhodobě bojovali s jeho digitálními návyky, ale jejich snahy byly opakovaně obcházeny. František své chování racionálně vysvětloval, problémy zlehčoval a uzavíral se.
Tato bezmoc je něco, co známe od mnoha rodičů, kteří se na nás obracejí. Závislost na technologiích se v rodině těžko pojmenovává, působí všednější než drogová nebo alkoholová závislost, ale dopady na fungování člověka mohou být srovnatelné.
První fáze léčby: úplná abstinence
Při vstupu do léčby byl František unavený, přetížený a zahlcený. Mluvil technicky, racionálně, bez emocí. V komunitě působil zpočátku odtažitě, zaměřoval se na pravidla a výkon, nikoli na vztahy.
První fáze léčby znamenala úplnou abstinenci od všech digitálních technologií. Postupně se zaváděl MP3 přehrávač jako první tréninkový nástroj v přísně regulovaných podmínkách. František se učil rozpoznávat své spouštěče: samotu, přetížení, tlak autority a vlastní perfekcionismus. Byla to silná emoční zkouška. Ale zvládl ji.
Zlomový moment
Ve druhé fázi léčby přišel mobilní telefon v kontrolovaném režimu. Komunita kladla vysoké nároky na to, jak ho používá, a postupně korigovala jeho původní představu, že „bezpečné" užívání technologií zvládne sám.
Pak přišel zlom. Pod tlakem otce použil notebook mimo dohodnutá pravidla. Vrátil se zpět na začátek do nulté fáze léčby.
A právě v tu chvíli něco pochopil. Skutečná zodpovědnost nemůže přicházet zvenku. Musí vycházet z něj samotného. Uvědomil si, jak snadno podléhá autoritě a jak křehká je jeho regulace, dokud se opírá jen o vnější pravidla. Tento moment byl pro jeho další růst klíčový.
Návrat do reality
Ve třetí fázi se František přiblížil reálnému světu. Začal pracovat samostatněji, chodil na brigádu, strukturoval si den, dokázal si řídit vlastní tempo. Udržel si bezpečnou digitální regulaci a vědomě se vyhýbal rizikovým platformám. Zavedl si nový email, symbolicky tak oddělil svou minulost od přítomnosti.
Naučil se pojmenovávat pocity. Konfrontovat druhé i přijímat konfrontaci od nich. Učil se odpočívat, nepřetěžovat se, přiznávat chyby. Z člověka uzavřeného v online světě se postupně stával člen komunity, který se uměl zapojit, komunikovat a navazovat vztahy. Ve skupině se nakonec stal stabilizačním prvkem, který pozitivně ovlivňoval atmosféru i dynamiku.
Kde je dnes
Při ukončení léčby je František v dobrém stavu. Jeho úzkostně-depresivní ladění je stabilizované, ADHD kompenzované, digitální regulace funkční. Plánuje návrat ke studiu a hledání zaměstnání.
Krátké, vědomé bloky používání technologií ano. Návrat na Discord nebo jiné rizikové platformy ne. Pokračuje v ambulantní psychiatrické péči a dál pracuje na tématech, která se v léčbě otevřela – identita, sebehodnota, rodinné vztahy, sociální adaptace.
Co si z Františkova příběhu odnést
Závislost na digitálních technologiích není o čase u obrazovky. Je o tom, před čím utíkáme, když ji zapínáme. U Františka to byly úzkost, šikana a strach z reálných vztahů. U někoho jiného to může být osamělost, nuda, nezpracovaný stres nebo bolest.
Tyto závislosti se nejčastěji objevují u dospívajících a mladých dospělých v období, kdy se formuje identita a kdy je člověk nejzranitelnější vůči tomu, co mu nabízí jednoduchý únik.
Otevřený rozhovor je první krok. Ne kontrola, ne zákazy, ne moralizování. Rozhovor v rodině, ve škole, mezi vrstevníky.
V SANANIMu věříme, že František není výjimka, ale jeden z mnoha. A věříme, že jeho příběh může být pro někoho dalšího prvním impulsem k tomu, aby se ozval.
Pokud řešíte podobnou situaci v SANANIMu nabízíme pomoc nejen lidem se závislostí, ale i jejich blízkým.
