Organizace SANANIM, z. ú., vyjadřuje zásadní nesouhlas s rozhodnutím vlády ČR ze dne 18. května 2026 (usnesení č. 172/2026) o přesunu agendy politiky závislostí z Úřadu vlády ČR pod Ministerstvo zdravotnictví ČR. Toto rozhodnutí, učiněné bez odborné diskuse, vnímáme jako přímé ohrožení veřejného zdraví a stability systému, který v České republice úspěšně budujeme od roku 1990 – tedy 36 let.
Připojujeme se tímto ke stanovisku Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP, Asociace poskytovatelů adiktologických služeb, z. s., a České asociace adiktologů.
K rozhodnutí vlády uvádíme následující zásadní výhrady:
- Ztráta nadresortní koordinace
Adiktologie není pouze zdravotnické téma. Je to komplexní společenský fenomén, který zasahuje do zdravotnictví, sociální oblasti, školství, vnitra, financí i spravedlnosti. Ministerstvo zdravotnictví ze své podstaty nedisponuje nadresortní koordinační autoritou ani věcnými kompetencemi napříč těmito oblastmi.
Přesunem pod jeden resort se z odborně řízené politiky založené na evidence-based přístupu stane úzká resortní agenda bez potřebné autority a nadresortního přesahu.
- Riziko jednostranné medikalizace a oslabení multidisciplinarity
Existuje důvodná obava z jednostranné medikalizace adiktologických služeb. Ministerstvo zdravotnictví se logicky zaměřuje na zdravotní rizika a léčbu ve zdravotnických zařízeních, ale přístup snižování škod, sociální služby, resocializace, terénní práce a školská prevence stojí mimo jeho tradiční působnost a kompetence.
Naši klienti nepotřebují pouze zdravotnickou péči, ale potřebují komplexní multidisciplinární služby tak, jak je definováno v Koncepci adiktologických služeb a ve Standardech odborné způsobilosti adiktologických služeb schválených Radou vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí.
- Ohrožení primární prevence
Zásadní pilíř adiktologie – primární prevence – leží primárně v sektoru školství a v práci s rodinou. Pod Ministerstvem zdravotnictví dojde k faktickému odtržení prevence od školského prostředí, což znemožní efektivní ochranu dětí a mládeže před rozvojem závislostí, a to v době, kdy čelíme prudkému nárůstu digitálních závislostí, online hazardu a šíření nových syntetických látek.
Závěr a výzva
Současný systém koordinace politiky závislostí v ČR se těší mimořádnému respektu v zahraničí a je dlouhodobě považován za příklad dobré praxe. Namísto jeho destrukce navrhujeme zahájit odbornou diskusi o zřízení nezávislé Národní agentury pro závislosti, která by zachovala nadresortní mandát, posílila výkonnou kapacitu a zároveň odlehčila Úřadu vlády ČR.
Vyzýváme vládu ČR k revokaci usnesení ze dne 18. května 2026 o přesunu agendy politiky závislostí pod Ministerstvo zdravotnictví ČR.
Neriskujme zdraví občanů neuváženými administrativními změnami.
V Praze dne 21. 5. 2026
PaedDr. Martina Richterová Těmínová, ředitelka SANANIM, z. ú.
Mgr. Jiří Richter, výkonný ředitel SANANIM, z. ú.
_______________________________________________________________________________________________
Součástí prohlášení je rovněž vyjádření MUDr. Pavla Béma, bývalého národního protidrogového koordinátora.
Vyjádření MUDr. Pavla Béma k plánovanému přesunu agendy politiky závislostí z Úřadu vlády ČR
Česká protidrogová politika se již mnoho let těší mimořádnému respektu doma i v zahraničí. Proč? Lze to shrnout do jediné lapidární věty: „Za málo peněz hodně muziky." Jsme jednou z mála zemí v Evropě i ve světě, která se může pochlubit téměř nulovou promořeností virem HIV u injekčních uživatelů drog, nízkou prevalencí virových hepatitid a velmi nízkou morbiditou i mortalitou. A to i přes probíhající obsáhlou debatu v českých médiích kolem kratomu a nových syntetických drog včetně bohužel ojedinělých fatalit.
V celé postkomunistické Evropě jsme vzorem a řada zemí naši protidrogovou strategii s naší odbornou asistencí kopíruje. A to včetně systémových nástrojů – legislativy, systému standardů odborné způsobilosti a certifikačních řízení, které garantují, že peníze jsou přidělovány pouze kvalitním a kvalifikovaným službám. Adiktologické služby byly vůbec prvními, kde se taková garance kvality v České republice zavedla.
Jsme rovněž jednou z prvních zemí v Evropě, která do své protidrogové strategie zahrnula i legální psychoaktivní látky – alkohol a tabák – a také hazard. Opět: proč? Protože veřejné náklady na řešení zdravotních a dalších škod způsobených alkoholem, tabákem, hazardním hraním a nově též digitálními závislostmi dosahují stovek miliard korun ročně, tedy o řád více než u všech ostatních drog dohromady. Naše odborně-věcná a strategická práce má za sebou 35 let života. V rozumně fungující společnosti se funkční systémy veřejných politik nemění.
Proč je koordinace na úrovni Úřadu vlády nezbytná
Agenda psychoaktivních látek a závislostních poruch není pouze zdravotním problémem. Je také sociálním, s ohledem na význam prevence i školským, s ohledem na černé trhy a šedou ekonomiku bezpečnostním a s ohledem na veřejné zdroje zásadním ekonomickým fenoménem.
Klíčovou roli v koordinaci těchto veřejných agend má Rada vlády pro koordinaci politiky závislostí. S ohledem na dikci kompetenčního zákona to nemůže zajistit nikdo jiný než premiér a Úřad vlády. Shodou okolností jsem to byl právě já, kdo na přelomu let 1993/1994 garantoval přesun této agendy z rezortu vnitra na Úřad vlády – za první vlády Václava Klause, záhy po vzniku samostatné České republiky.
Proč není přesun pod Ministerstvo zdravotnictví dobrý nápad
Přesun protidrogové politiky z Úřadu vlády na Ministerstvo zdravotnictví není chytrý nápad. Zdravotnictví nemůže řídit bezpečnostní agendu a vymáhání práva rezortu vnitra, stejně jako nemůže řídit fiskální dopady regulace či neregulace hazardu, alkoholu či tabáku, které patří do kompetence ministryně financí Aleny Schillerové. Stejně tak si jen obtížně dovedu představit, že se ministru Adamu Vojtěchovi podaří vyřešit 35 let nedořešený problém všech veřejných agend stojících na zdravotně-sociálním pomezí, kam adiktologické služby přesně patří. A to konstatuji s velkým respektem k ministru Vojtěchovi, jeho schopnostem i jeho práci v čele rezortu zdravotnictví.
Co se může stát, pokud vláda své rozhodnutí nezreviduje
Pokud pan premiér a vláda své rozhodnutí nezrevokují, s největší pravděpodobností se rozpadne systém budovaný desítky let. Důsledkem mohou být:
- fentanylové krize
- epidemie nových syntetických drog
- nárůst fatalit a celkové nemocnosti v cílových skupinách závislých na různých látkách či produktech
- rozpad dobře fungujícího – byť dlouhodobě podfinancovaného – systému adiktologických služeb
V zahraničí nad námi budou kroutit hlavou.
Přesun pod jedno ministerstvo znamená faktické oslabení schopnosti státu koordinovat jednotlivé rezorty. Vzniká riziko, že z odborně řízené politiky se stane úzká rezortní agenda bez potřebné autority a přesahu. Právě nezávislé postavení při Úřadu vlády bylo jedním z důvodů, proč český model dlouhodobě fungoval a získal respekt doma i v zahraničí.
Nejde o obranu úřadů ani funkcí. Jde o zachování systému, který prokazatelně pomáhá snižovat škody, chrání veřejné zdraví a udržuje rozumnou rovnováhu mezi prevencí, léčbou a bezpečností. Rozebrat funkční model bez odborné debaty je krok, jehož důsledky mohou být drahé – a bohužel i dlouhodobé.
Propojení s agendou duševního zdraví
Propojení agend duševního zdraví a závislostních poruch má samozřejmě své opodstatnění – ale pouze v oblasti prevence a léčby. Koneckonců jsem to byl právě já, kdo se na Andreje Babiše před loňskými volbami obrátil a požádal ho o politickou podporu při hledání řešení obou problémů. Jsem mu také vděčný, že z této oblasti udělal jednu z priorit současné vlády.
Tato situace, tedy snaha přesunout agendu na některé z ministerstev, navíc není na stole poprvé. Počítám-li dobře, nastala v historii pětkrát a vždy se ji podařilo zdravým rozumem zažehnat jako značnou hrozbu. Na to spoléhám i tentokrát. V čem se ovšem současný příběh liší, je skutečnost, že se tak děje ad hoc, bez diskuse s odbornou veřejností, poskytovateli adiktologických služeb i pacientskou veřejností.
Řešení existuje – a je připravené
V tuto chvíli jsme ve fázi dokončování aktualizované strategie, respektive Akčního plánu na další tři roky. Máme tedy před sebou spoustu práce a k tomu potřebujeme jasné systémové ukotvení, nikoli zmatky a nejistoty ve stylu „škatule, hejbejte se". Spoléhám na akčnost a zdravý selský rozum pana premiéra.
V politice jsem strávil poměrně hodně času a chápu paní vedoucí Úřadu vlády, že jí mezirezortní agendy připadají příliš komplikované a že by se jich ráda zbavila. Navíc jsou docela nevděčné, nelze je snadno vyřešit a na každém kroku na vás číhá nějaká past. Právě proto je ale nezbytné s nimi zacházet citlivě a s rozmyslem.
Akční plán, který má do konce června projednat vláda, přináší jasná řešení:
- Vytvoření relativně nezávislého orgánu – Národní agentury pro závislosti, která umožní delimitaci servisního zázemí Rady vlády pro koordinaci politiky závislostí mimo Úřad vlády.
- Vytvoření Fondu prevence, který umožní naplnit vládní prioritu podpory zdraví a prevence rozvoje duševních onemocnění a závislostí – především s ohledem na její financování. Nejedná se o žádné zvýšení daňové zátěže, pouze o redistribuci existujících poplatků a daní tak, aby z výnosů z hazardu či prodeje tabákových a alkoholických výrobků byly alespoň minimálně hrazeny škody, které tyto produkty způsobují.
- Předložení Adiktologického zákona, který je již zpracován a zásadním způsobem právně ukotvuje celou komplexní a komplikovanou realitu adiktologické problematiky.
Řešení tedy máme – byť je nepochybně daleko složitější než se problému zbavit tím, že ho přesuneme jinam.
MUDr. Pavel Bém, bývalý národní protidrogový koordinátor
