Studentka medicíny Michelle Singh se rozhodla proměnit svou účast na Pražském maratonu v podporu SANANIMu a jeho fotbalového týmu, který se chystá na Homeless World Cup 2026, mistrovství světa v pouličním fotbale lidí bez domova. K běhu ji přivedla osobní zkušenost se závislostí v rodině. Kromě finanční sbírky chtěla svým během také bořit stigma, které závislosti stále provází.
Jak vznikl nápad spojit běh maratonu s podporou lidí se závislostí?
Začátkem letošního roku jsem se rozhodla, že poběžím Pražský maraton a věděla jsem, že nechci, aby šlo jen o doběhnutí závodu. Chtěla jsem, aby to mělo smysl.
Před několika lety jsem přišla o maminku, která bojovala se závislostí. To v člověku zůstává způsobem, který se těžko popisuje. Nejen ta ztráta, ale i to, jak málo lidé závislosti stále rozumějí. Viděla jsem, kolik předsudků ji provází a jak snadno ji lidé zredukují na „volbu“, místo aby viděli člověka, který za ní stojí.
Chtěla jsem proto běžet za něco, co je pro mě osobní. Vzdát tím hold své mámě a upozornit na lidi, kteří procházejí něčím podobným.
Proč jste se rozhodla spolupracovat právě se SANANIMem?
Když jsem narazila na SANANIM, přišlo mi, že jejich práce není vzdálená ani abstraktní. Je opravdová, plná soucitu a pomáhá lidem tam, kde právě jsou. Pomáhají bez odsuzování a vidí závislost takovou, jaká je: jako komplexní zdravotní problém, který si zaslouží péči, ne stigma.
Podpořit SANANIM pro mě znamenalo podpořit porozumění a lidskost, jaké bych přála lidem kolem sebe.
Proč jste si pro tuto sbírku vybrala zrovna běh?
Vybrala jsem běh, protože příprava na něj si vybere svou daň – čas, vytrvalost, překonávání se ve dnech, kdy se vám vůbec nechce. A líbila se mi představa, že to všechno vložím do něčeho, na čem opravdu záleží.
Zároveň mi to přišlo jako jednoduchý způsob, jak upoutat pozornost. Maraton je něco, čeho si lidé všimnou a s čím se dokážou identifikovat. Takže pokud si díky tomu i jen pár lidí přečte o té věci nebo začne o závislosti přemýšlet jinak, stojí to za to.
Jak závod probíhal?
Bylo to těžké, nebudu lhát, ale v dobrém slova smyslu. Vědomí, proč běžím, mě hnalo dál. Celkově to byl opravdu smysluplný zážitek.
Plánujete se v této oblasti angažovat i dál?
Zatím nemám v plánu nic konkrétního, ale ráda bych zůstala aktivní, ať už formou dobrovolnictví, osvěty, nebo v budoucnu propojením se svým lékařským vzděláním.
Myslím, že v oblasti destigmatizace se toho dá udělat ještě mnohem víc. Taky mě hodně zaujaly příběhy hráčů, kteří se dostali na Homeless World Cup a úplně obrátili svůj život. Je inspirující vidět takovou odolnost. Je to připomínka, že v lidech je i v těžkých situacích spousta pozitivní energie a síly. A je dobré vědět, že změna je možná.
Proč není závislost slabost, ale nemoc? A proč je to důležité?
Když jsem byla mladší, viděla jsem závislost jako věc volby. Jako studentka medicíny jsem ale pochopila, že jde o skutečné změny v mozkových systémech, které řídí odměnu, motivaci a sebekontrolu, což z ní dělá zdravotní stav, ne pouhý nedostatek vůle.
Tento pohled je důležitý, protože mění to, jak k lidem přistupujeme. Na tělesné nemoci reagujeme péčí, ale lidé se závislostí bývají odsuzováni, přestože jejich schopnost „prostě přestat“ je výrazně narušená. Když závislost chápeme jako nemoc, snižuje to stigma a povzbuzuje to lidi, aby vyhledali pomoc dříve.
U mě tenhle posun v myšlení začal díky mému tátovi. Pomohl mi pochopit, že závislost je nemoc a že ti, kdo jí trpí, často trpí víc než jejich okolí. Ukázalo mi to, jak pohled jednoho člověka může změnit myšlení mnoha dalších a přesně to je poselství, které chci předávat dál.
Michelle svým během vybrala necelých 5 500 korun. Důležitější než částka je ale poselství, které svým příběhem šíří dál, a to že závislost není slabost, ale nemoc, a že za každým člověkem se závislostí je příběh, který si zaslouží pochopení. Michelle i všem, kdo ji podpořili, děkujeme!
Zdroj: Jednicka-aktualne.cz
